Laminátová versus dřevěná podlaha

Podlaha je velmi důležitou částí interiéru. Její vzhled významně dotváří estetickou stránku, fyzikální vlastnosti zase útulnost místností. Po podlaze chodíme často bosy, hrají si na ní děti, jsme s ní v neustálém kontaktu. Její vlastnosti mají vliv na udržování čistoty, zdravé klima, její životnost. Je to velká investice jak po finanční stránce tak z hlediska kvality bydlení.

Vedle přírodních podlah s různým podílem pravého dřeva je dnes k dispozici alternativa v podobě laminátové podlahy, lisované vrstvené konstrukce na dřevitém základu, která svými vyspělými vlastnostmi přírodnímu materiálu konkuruje.

A tak vzniká dilema.. dřevěná nebo laminátová? Odpověď není jednoznačná.   Aspektů a okolností výběru je více, a proto lze rozhodnutí učinit pouze podle individuálních potřeb, priorit a preferencí. Následující srovnání a rozbor vlastností může poskytnout základní informace pro správné rozhodnutí.

Vzhled podlahy je základní vlastností, která navozuje atmosféru a útulnost v místnosti. Dřevěná podlaha je pro lidské oko krásná právě proto, že je přírodní a tím člověku blízká. Ovšem laminátová podlaha již dnes dřevo dokáže imitovat téměř k nerozeznání. Přesto je dřevo vždy o něco hezčí, opravdovější. Dilema zde vzniká kvůli ceně. U dřevěné podlahy cena prudce stoupá v závislosti na exotičnosti a vzácnosti dřeva, kdežto laminátová podlaha stojí stejně s jakýmkoliv dekorem.

Dalším aspektem jsou dotykové tepelné a zvukové vlastnosti podlahy. Dřevo je na dotyk teplejší a měkčí. Má vyšší tepelný odpor a tedy lépe tepelně izoluje. Dřevo také přirozeně „dýchá“ a vytváří příjemnější klima v místnosti. A konečně je méně hlučné. V těchto vlastnostech laminát zaostává, jeho konstrukce dovoluje pouze snížit „kročejový“ hluk pomocí speciální pružné spodní vrstvy.

Naopak v odolnosti vede laminát. Díky povrchové vrstvě z lisované melaminové pryskyřice je dosaženo extrémní tvrdosti a odolnosti, které ani speciální techniky tvrzeného lakování dřeva nemohou dostihnout. Také změny vlhkosti snáší laminát lépe, protože lisované vrstvy dokonale drží tvar a nedovolí dřevitému základu uvnitř „pracovat“. Oproti tomu dřevěný materiál přirozeně reaguje na vlhkost a mění objem a tvar. V náročnějších podmínkách se dřevo může i rozesychat a narušovat vzhled podlahy. Kromě toho je dřevo citlivé na světlo a může blednout nebo měnit barvu. To se laminátu netýká, jeho vzhled je naprosto neměnný.

Pouze v přímém styku s vodou je na tom laminát stejně jako dřevo. Oba materiály jsou na vodu velmi citlivé. Dřevo boptná a mění tvar jako celek. U laminátu jsou Achillovou patou jinak super odolného povrchu spáry. Pokud mezi ně zateče voda, dostane se ke dřevité nosné vrstvě a dopadne to stejně jako se dřevěnou podlahou. U dražších laminátových podlah se toto riziko snižuje impregnací dřevité vrstvy, ale ochrana není nikdy dokonalá.

Údržba je u obou materiálů velice podobná. Musí se dát pozor jen na vodu, stačí podlahu setřít vlhkým mopem. Rozdíly nastávají v případě poškození či renovace. Zatímco povrch dřevěné podlahy, vyjma levnější dýhové, lze několikrát přebrušovat a přelakovávat, a docílit tak téměř efektu nové podlahy, u laminátu lze zase díky novému trendu bezlepidlové pokládky měnit jednotlivé poškozené dílce.

Pokud uvažujeme dnes převažující plovoucí pokládání podlahy, jediný rozdíl mezi oběma materiály je v tom, že zatím co kvalitnější laminátová podlaha se dnes již téměř bez výjimky, díky technologii zaklapávacích per, vůbec nelepí, u dřeva se kvůli náročnosti výroby takových spojů převážně zůstává u lepení. Tím vzniká výhoda pro laminát, který se snadněji instaluje i rozebírá. Dřevo se navíc musí po položení většinou ještě upravovat vosky či oleji, i když se již prodávají předlakované dřevěné podlahy.